URPOP v dopisech

Matěj Samec a Máša Černíková

19. 7. 1999
Máša Černíková listuje Wikipedií a cituje:

"Výraz pop music (zkráceně pop) známe ve dvou významech. Jako hudební styl a jako označení celého hudebního průmyslu. Někdy je toto slovo také používáno dost nepřesně jako synonymum pro podobný termín populární hudba."

19. 7. 2003
Matěj Samec píše Máše Černíkové:

Možná by bylo třeba na úvod poněkud upřesnit, že termín pop nevnímáme tak docela zcela jako synonymum pro "chytlavé melodie", "jemný rytmus", "nejlepší zábavu pro mládež", ale spíše jako srozumitelné zakoušení univerzálních pochodů lidské mysli. Tím máme na mysli: sebevýpověď, jež se důsledně fokusuje na nejzákladnější, nejprimitivnější pocity, které každý zná. Například lásku, pudovost, samotu, zášť, vnitřní klid a tak podobně, no ne? Tehdy se i snáze dostaneme k tomu, že ač se URPOP nejraději prezentuje na poli hudebního umění, jsou jeho kořeny a zdroje veskrze divadelní. Tuto tezi podpoříme nejen poněkud později argumentací ryze dramaturgickou (rozuměj scénografickou), ale též hned krátkým vysvětlením onoho ur-. Ano, jak leckdo tuší, spojení s Goethovým Faustem (rozuměj Urfaustem) není náhodné, ano, je to tak. URPOP chce přece co jiného než hledat pralátku, zárodek, pretvar, počátek, embryo, ježto hledání je pak hlavní autoritou jeho výrazových prostředků.

20. 7. 2003
Máša Černíková odpovídá citací Wikipedie:

"V případě hudebního stylu pop music (zkráceně pop) se jedná o hudbu obvykle s výraznou zpívanou melodií doprovázenou moderním způsobem. Neobsahuje obvykle na rozdíl od rocku přílišné disonance ani nebývá na poslech příliš složitá, neboť hlavním cílem každé této písně je zpravidla stát se hitem a zalíbit se co největšímu počtu posluchačů. Popové skladby se zpravidla skládají ze slok a refrénů s předvídatelnou strukturou. Texty mívají nenáročná, opakující se témata. Popové skladby bývají komponovány, nahrávány a vydávány zpravidla s cílem komerčního úspěchu. Pop nejčastěji tvoří mezi hudebními styly kombinace (např. pop-rock, pop-folk, latin-pop), které značí obvykle zaměření původního stylu na populární způsob interpretace. Pop bývá intelektuální částí lidí často odmítán jako "neumělecký" hudební styl." (Wikipedie)

20. 7. 2005
Matěj Samec se rozhodne napsat dopis Máše Černíkové:

Milá Mášo, snad předem mého dopisu bychom snad mohli vymezit a říct si, o čem bychom příliš neměli mluvit. Vzhledem k Tvé zálibě tajemství, utajení a všeobecně jakékoli fascinaci prosím nemluvme o našich inspiracích. Totiž, mlčme zejména o Ulrike Meinhof, jež tolik potřebovala Baadera, by, ale o tom nemluvme, nemluvme nakonec ani o četbě časopisu Respekt a náhodnému zabroušení ke kulturní rubrice, v níž jsme četli o Kate Nash a nové vlně toho, čemu se říká oduševnělý pop, přičemž tento přívlastek neznamená nic jiného než fakt, že Nash se jaksi zázračně daří neoddělitelně napojit své chytlavé písně s tím, co dokonalé zná, má v sobě, totiž, co bezodkladně prožívá a čím se například trápila, ach přece, že se jí daří říkat pravdu. Mlčme o tom, že principy Urpopu jsou natolik komplexní, že se pomocí nich lze napojit na spolucestující v tramvaji, vyvolat v nich nečekanou úzkost či rozpaky, nevytrubme prosím do světa, že známý filmový režisér Reiner Werner Fassbinder o Urpopu leccos věděl a nevěšme laskavě nikomu na nos, že práce v utajení plodí jaksi největší rozkoš.

20. 7. 2005
Máša Černíková se rozhodne napsat dopis Matěji Samcovi:

Každej teď zakládá skupinu. Každej. Proč myslíš? Každej si hraje se stroječkama doma. Možná proto, že je to tak dostupný. Nějak to prostě nahraješ a pustíš. Jako by si člověk plnil dětský sny. Jakobysme si všichni co je nám teď třicet furt hráli. Zní to blbě. To musím opravit.
To je divadlo. Tam se to děje. Na síti. Nehraju počítačový hry. Pařim fejsbuk. V tom virtuálním světě si daleko víc věřím. Mám pocit, jako by mě třista lidí poslouchalo.
Jenomže oproti divadlu ty lidi fyzicky nejsou. Nevíme, kdo jsou. Jestli tam jsou. Nemusíš je poslouchat, nemusíš jim odpovídat, nevidíš, jak se tváří, nemusíš je znát. Virtuální přátelé žhavě diskutují v hlavě hlavně. Jsou vtipní, bystří a in. Svět, který si sama dotvářím. Svět, ve kterém žiju, jsem si vždycky komplikovala svým světem vnitřním. Virtuálové tleskají a smějou se, když přidám komment. Sbírám lajky. Kliknu entr, jdu domů a cestou si představuju, jak jsou paf a odpovídám vtipy a komentáři a komentáři komentářů. Když něco řeknu špatně, když se vtip nepovede, když ztloustnu, všichni to vidí a komentují. A já to smažu.

29. 7. 2006
Matěj Samec v kvapu odpovídá:

Mluvme více o vzniku, teoretickém základu (ložisku, jak vždy říkáš) a divadelních východiscích fenoménu URPOP, jedná-li se vůbec o fenomén, je pochybné, mluvme o tom pak ještě hlouběji.

29. 8. 2006
Máša Černíková se vyjadřuje:

Naše cesta napříč kýčem- popem- divadelním světem začala pocitem, že svým šitím svět nespasím. Bylo třeba najít tvar nebo způsob, jak říct víc hned nebo hlasitěji nebo obojí nebo jinou cestou, nejlépe všechno najednou. Pud a zkušenost. Původní tvar byl divadelní. My, neherci determinovaný pohádkama ČST, normalizačníma a současnýma televizníma estrádáma a videoklipama. A pak čím dál víc. Tanečky a hnus. Internet přetejká neumětelskýma počinama. Virtuální realita roztočila fenomén Udělej si sám, buď svůj neuvěřitelným způsobem. Pustíš si zenovou mandalu, rodinu v obýváku, muže s dírou v hlavě, třímetráková holka se líčí jako Avatar, zprávy z patnáctýho srpna kterýhokolivroku, upálenou holčičku. Známe a vidíme daleko víc lidí, nic nepřekvapí.
To souvisí s dobou a dalším odstavcem. Zároveň jsem objevila další zdroj: chodím hrozně let na dialogické jednání, metoda Být tady a teď, abych vždycky mohla najít inspiraci, kvůli mý tvorbě scénografický, fascinace mou trapností, sebetrýznění, co otvírá hlavu úúúplně doširoka. Slam poetry rovná se prezentace autorského textu, mezi literaturou a performancí, nicméně literární složka by měla být stěžejní a na ni je kladen důraz. Ne ve smyslu "rýmy", ale sdělení, téma. Performační složka je možná leckdy to, proč má slam diváky- protože číst si můžeš doma a je to dokonce lepší, ale další rozměr - autor sám prezentuje - může najednou zdánlivý nudě a nesmyslu smysl vnést, nebo naopak. Je- li je to pouhé předvádění, je to smutné.

9. 2. 2007
Máša Černíková poukazuje na článek Kamila Fily:

14:25 | 9.2.2010 | Kamil Fila

"Praha – Dívat se na (průměrně a nudně) špatné filmy v televizi je výsadou plebsu. Elita si dává práci najít opravdu extrémně špatné filmy, jejichž špatnost, podivnost a uhozenost se přetavuje v novou kvalitu.
I tak se dá číst zrod fenoménu camp movies, kde camp neznamená letní tábor, ale univerzitní kampus. Ze studentské recese promítat si po náročných přednáškách "filmy s IQ pod 80" se stala na Západě v 70. letech minulého století tradice, jež do Česka přišla se značným zpožděním."

A přikládá přepis rozhovoru:

Po roce vím víc:

Bohdan Bláhovec: Doba přeje chybám.

Masha Černíková: Nejvíc in je bejt aut.

Bohdan: Freaks. Českej slam jsou freaks. Sme zrůdy.

Masha: Chudáci. Každej by nás rád zmlátil a pak se z toho poblil... kripl a tlustá šlapka.

Bohdan: Všude jinde poetry slam, ňákym způsobem turnaj v poezii. U nás slam poetry, svébytná odrůda poezie, když to člověk precizně přeloží. Každej to chápe jinak, styly a kopie

A vypovídá dále:

Tohle hledisko také ospravedlňuje za á neúspěšné koncerty za bé veškeré naše konání za cé existenci. Nikdo nás nezná, neví se, jestli existujeme a lidi, co nás zažili, nevědí, kdo jsme. Většinou. Tak i tento článek souvisí s hledáním hranic. Dekadence je prošlá emo zábava pro děti, fenomén Camp zmutoval do středoproudu, kýč a ultratrapnost jsou jenom startovní pozice. Necítíme vůbec žádnou bolest. Všeho je všude moc. Hluku, výrobků, rad a triků, videoklipů, lidí. Všechno už se zkusilo a všechno už tu bylo. Je třeba recyklovat, kombinovat, remixovat, mixovat. Být osobní, divný a nedokonalý, sám sebou.

Sama sebou je eufemismus žen ženám. Sdělení zní: sama doma. Rozuměj: sama.

Volně cituje Rolanda Barthese:

Muž je taxík, cestuje, plaví se, žena čeká, přede a zpívá.

24. 12. 2010
Matěj Samec píše Máše Černíkové:

V několika krátkých větách Ti představím dosavadní praktické uplatnění URPOPU. Zmiňme se prosím o inscenaci PUD a ZKUŠENOST, jejímž tématem byl způsob prezentace ženy v médiích, salonní klepy, motání nítí a osidel kolem lásky a mužů, intimní svět ženy, jež pozbývá souvislosti se světem vnějším, a zároveň její touha stát se emancipovanou samostatnou jednotkou, která je schopna "být sama sebou". Zároveň šlo o reflexi tématu ženského přátelství, sepětí dvou sester, a přitom stále přítomná soutěž mezi nimi, potřeba předběhnout tu druhou. Inscenace Pud a zkušenost byla inspirována románem Jane Austenové Pýcha předsudek, především jeho fabulí a jazykovým stylem. Jednalo se o osobní výpověď představitelů inscenace, ve volbě scénického klíče v co možná nejvyšší míře svobodnou. Premiéra proběhla někdy na jaře roku 2009 a reprízovala se ponejvíc úspěšně, snad desetkrát či patnáctkrát, že. Na podzim téhož roku jsme uvedli inscenaci SESTRA, jež je tematicky inscenaci Pud a zkušenost příbuzná, přičemž pozlátko středoproudé zábavy se z původní formy, tak jak jsme ji v prvním představení nalezli, posouvá na hlavní bod výzkumu. I když nám šlo, stejně jako v předchozí inscenaci Pud a zkušenost, o maximální míru upřímnosti, zabýváme se již při inscenaci SESTRA principy popu, a možnými přístupy k němu. Pojem Urpop používáme tentokrát prvně, SESTRA jej má v podtitulu. A již zde podotýkáme, že nejde o pop coby zaměnitelný balast, který má člověku uvíznout v uších na nejrůznějších veřejných místech a který je vlastně více než čím jiným akustickým či vizuálním odpadem. SESTRA se také již snaží reflektovat aktuální společenské otázky, přičemž reference o nich je dána do kontextu s hudebně-pohybovou improvizací, jejíž podoba a nálada jsou určeny dopředu připraveným fiktivně-syžetovým klíčem a jeho strukturou. V konkretizaci postav či charakterů se naše sebevýpověď dostává do kontextu s tématy novodobého odcizení, totálního osamocení současného člověka, které však budí nutkavou potřebu setkat se, třeba skrze změnu časově-místního kontextu, s blízkou osobou, topolovskou sestrou. SESTRA je myšlena jako inscenace, která v každé své repríze reaguje na nejaktuálnější společenské otázky (přičemž otázka jejich aktuálnosti nemá být kladena médiím, a může mít i jaksi minulostní pel), každá repríza má být tudíž poněkud odlišná, pevná má zůstat má zůstat jednoduchá syžetová struktura a charakter jednajících (pějících) postav. Žel se tak neděje, inscenace SESTRA není reprízována. V předvánočním čase téhož roku však Urpop nalézá svou další podobu, tentokrát již méně spojenou s divadelním uměním. Získáváš, Mášo, možnost vystoupit v brněnské Flédě na festivalu ANALOG, kde se rozhodneš neslamovat, ale předvést hudební formaci a inzerovat své vystoupení jako koncert. Na otázku Lenky Zogatové: "Jakou hudební skupinu máš?", odpovídáš ukvapeně, výkřikem. Urpop. Jak zvláštní, ve snaze přizpůsobit naše dosavadní působení pojmu "hudební skupina" přinášíme svou v té době oblíbenou literaturu, Ty Virginii Woolfovou, já Rolanda Barthese. O Woolfové prosím promluv Ty, můj Barthes mě tou dobou vzrušuje, proč, to se dočtu již v samotném úvodu Fragmentů milostného diskurzu, "Jak je udělána tato kniha": "...milence nelze redukovat na jednoduchý symptomatický subjekt, spíš je třeba slyšet to, co je v jeho hlase neskutečné, to znamená nezachytitelné. Odtud pramení rozhodnutí pro dramatickou metodu, jež rezignuje na příklady a spoléhá se na jednoduchou akci primárního jazyka. Popis milostného diskurzu je tedy nahrazen jeho simulací, a tomto diskurzu je navrácena jeho základní osoba, jíž je "já", aby na scénu vstoupila výpověď, nikoli analýza. Předkládá se tu portrét, chcete-li; avšak není to portrét psychologický, je strukturální: nabízí ke čtení místo promluvy, místo někoho, kdo mluví uvnitř sebe sama, milostně, tváří v tvář druhému (objektu lásky), který mlčí." Jde o zběsilé pobíhání milujícího uvnitř sebe sama, ve své hlavě, milujícího jednajícího, citujícího a přemýšlejícího. Milujícího definujícího a ovládajícího svůj cit, své já v něm, skrze zápas zvládajícího sebe sama. Vybíráme důležité momenty našich inspiračních zdrojů, hovoříme, rytmizujeme, přeskakujeme, krátíme a prodlužujeme, fixujeme své texty, a následně mluvíme jeden k druhému a odpovídáme si, vytváříme dialog, často konfrontační, často za účelem silnějšího výkřiku. Nedokážeme-li udržet rytmus, necháme si ho držet třetí osobou. K Woolfové a Barthesovi připojujeme ještě něco starších songů, použitých původně v SESTŘE, jejichž autorkou jsi Ty, já, Sarah Kane a další, a příjemné setkání dopředu připraveného dialogu si dopřejeme skrze rozhovor Jennifer a Jana z rozhlasové hry Ingeborg Bachmannové. Nemáme sice dopředu zcela připravené a pojmenované téma našeho vystoupení, blekotáme cosi o tom, že se snad společným jmenovatelem všech textů a rytmizace slov bude pojem "láska", jalovost tohoto fenoménu je ovšem během koncertu nahrazena pojmy muž, žena, pohlaví, jak pochopíme záhy, jsme-li citlivými osvětlovači nasvíceni Ty modře, já růžově, a Lenka Zogatová slibuje, že naší další štací by měla být Mezipatra. Již tehdy ovšem víme, že tematika Urpopu má být v nejvyšší míře amébní a že ač jsme šťastni z tohoto koncertního vystoupení, nemáme se ustavovat v jednolitosti tematiky a věříme, že snad žádná z písní vlastně nebude nikdy opakována, nezíská-li nově pro sebe aktuálnost. Zjara 2010 pak po dlouhém odkládání a rozpačitém vyčkávání chystáme vystoupení Urpopu na akci FřeshFlesh v pražských Vršovicích, kině U Pilotů. Je tou dobou krušné období, plné nejrůznějších zvratů a Ty mluvíš o tom, že by bylo záhodno věnovat se Urpopu urputněji, ponechat více prostoru pro nácvik a sběr materiálu, pro nezávazné žvanění, v němž vynikáme. Zatímco Ti to odkývám a zatímco se strachujeme o možnosti svých dalších existencí v tomto zkorumpovaném městě (teď předjímám), počínáme pociťovat slzy z maně se vystkynuvšího pláče nad rozlitým mlékem a v posledních chvílích začneš utajeně mluvit o terorismu a radosti z něj, o kráse minulosti, o problematice Evropy, jež se nejlépe vyjevuje u afrických břehů. Titul Urpop HEROIN je dvojznačný, jak tvrdíš. Ona známá omamná látka v sobě nese pel strašlivé tvrdosti i jakési beznaděje, snad poddání se událostem zcela včas, divadelní hantýrka nás ovšem drží spíš v interpretaci skrze adjektivum (čí?); Urpop některých heroin. Vynález radonu, totiž bomby pro teroristický akt (vzpomeň na naše anotace k SESTŘE, v nichž se zmiňujeme o možnostech rychlé změny časově-místních kontextů), vyzvednutí zbraní v Žabce na Drinopolu, kam černé vdovičky doveze dvaadvacítka rovnou z Karlova náměstí - vše je velice klidné, neboť prodavačky jsou podplacené - Marie Curie a Blanche Wittmanová (či jejich současné obdoby) by ovšem nebyly skutečnými heroinami, kdyby se krátce před zazvoněním budíku poněkud nezasnily a nezapěly společně milostnou píseň, plnou vzpomínek na dalekou Francii, kde se spolu dva milenci poprvé potkali. No nic, Urpop HEROIN je ve svém příběhu jaksi složitý a poněkud překombinovaný, což ovšem nemůže jeho umělecké hodnotě nijak uškodit; záměrně používám slovo "umělecké", neboť FřeshFlesh, pro který Urpop HEROIN vzniká, je večírkem představování mladých nezávislých umělců. Urpop HEROIN nezapře své zásady, hledání pralátky je tentokrát skutečně doslovné, výbuch bomby nelze simulovat bez nálezu radonu a následné výroby bomby z něj. Je krásný i vzhledem k setkání a spolupráci několika dalších umělců, kteří s námi na Urpopu HEROIN participují a jež si později dovolím vyjmenovat. Získáváme taneční průpravu a několik milých panenek Barbie, jež jsou pro symbolizaci černých vdoviček vhodné víc než cokoli jiného. Oslovuješ taktéž své známé, aby nám zaslali nejpalčivější zprávy týkající se problematiky utlačovaných žen v zahraničí, děsivých a někdy ne zcela srozumitelných politických jevů, jedna z performerek je kostýmována burkou, což nejenže otevře vbrzku jisté vážně míněné diskuze v té milé milované Francii, ale zároveň skvěle vystihuje ono absurdní tajemství, fakt, že skrz Urpop je třeba neustále poukazovat na to, že to co je třebaže celé černé či jednolité, ulpí-li náš zrak na to, něco se pod tím skrývá. Ano, již tehdy dobře tušíme, že nejlépe lze vidět to, co je záměrně skryté či ostentativně skrývané, že oko milovaného chceme vidět zejména tehdy, má-li na očích své černé brýle, a jak Ty koneckonců říkáváš, obecenstvo se ujišťuje a aktivně přemýšlí o pravdivosti holocaustu výlučně v momentě, kdy je jim naservírována naoko vážně míněná teze, že holocaust nebyl. Abychom nezůstali u bonmotů a rozloučili se s jinak neradostnou realizací Urpopu HEROIN čestně a v brýlích růžových, připomenu Ti jen krátce, že po našem vystoupení jsem Ti tvrdil, že i "trapnost Urpopu svědčí" a že naši kolegové neslzeli pranic, pranic.

31. 12. 2010
Máša Černíková reflektuje formou dopisu:

Dalo by se říct, že naše prvotní tematická motivace, osamělost žen pramenící z jejich bohatého, ale vnitřního světa, je téma, které, jakkoli jsme ho hráli dlouho a často, celou naši tvorbu provazuje. Nevyčerpatelná studnice obracení myšlenek jako palačinky. Ženský svět je základem Urpopu, jak jsme si ho definovali v projektu Sestra Urpop (ano, divadelní aluze). Řadila bych nás spíše k Alanis Morissette než k Ivetě Bartošové. Divadelní paralelu k tomu hledat rovná se dráždit chřestýše bosou nohou.

Nový rok 2011
Máša Černíková doplňuje svůj dopis dalším dopisem:

Woolfová o Austenové: " Romány předla v obývacím pokoji, salónu. Pozorujíc, pozorována."
Kolečka zapadají. Je Austenová popová diva? Široké publikum krmí trichobezoárem, snětí chlupů a kožek, nadhledem obalených, ironií opepřených. Klišé jako gastronomický příměr, denní chléb nás všech. Pop.
Woolfová se nadechuje, přede a zpívá: "Rozhodně se nevyplácí být čistě a prostě mužem či ženou. Je třeba být mužsky ženský či žensky mužský." Pop a divadlo mají společné hrdiny.
Hitparáda. Bowie, Klaus Nomi, Tina Turner, Michael Jackson, Ty, Beyoncé, já. Taky jsem měla ráda Blondie. Retro. Lucka Bílá aka Nina Hagen českejch devadesátek, Jana Uriel Kratochvílová, herečky, modelky, všechny moje zdroje, jutubová hromada hnoje. Rytmický podkres: monotónní vrzání kola. Činel: Pro ženu je osudné, když explicitně lká. Od hysterky se utíká. Chtěli jsme zkusit pop naživo. Ne koncert, tedy to nejlepší a precizně připravené, naopak to, co kamery nevidí. Odlepené umělé řasy, přeřeky, pády. Jedině živá forma nahrává rychlým a aktuálním výpovědím. Reagovat, vypovídat. Hned, okamžitě. Být pravdivý nebo autentický, nejlépe obojí.
V kině U Pilotů pro tvar Urpop HEROIN (o hrdinství a samotě, psaní, pletení, tlučení smolince a štěstíčka) jsme mixovali reklamy na Barbie, hru Blanche a Marie Per Olov Enquista, film Baader Meinhof Komplex a několik článků z Britských listů("nepřijde ti divný, že máme za příjmením –ová?"). Emancipované radioaktivní panenky vyrábějí zbraně hromadného ničení. Chtějí mír a hlavně lásku Kena/ Baadera/ Che Guevary. Kostým: burka jako odkaz na tradiční loutkářský oděv vodiče. Formy: videoklip živě dabovaný přímo z pódia; interview; dialog panenek v autentickém herním modelu firmy Mattel přenášený kamerou na plátno. Choreografie: popové videoklipů prováděné kostýmovanými vodiči. Situace: konspirační porada, konečné řešení konfliktů, útok. Co hledáme: heroiny, britpop, krásu videoklipů.
Pop stars se dělí na tři typy vpodstatě: nešťastná holka, co zpívá o svým životě,totální interpretka, co jenom zpívá (prachy, chlapy, párty, lásky),a možná něco mezi.
Result: Pop je divadlu moc blízký. Homér je Bowie. Přede a zpívá.

24. 12. 2010
Matěj Samec pokračuje ve svém psaní Máše Černíkové:

Vše se v dobré obrátí zakratičko, kdy získáváš možnost vystoupit na demonstraci před pražským magistrátem, tato, nazvaná BETON NA PRAHU reaguje na velice málo férové jednání pražských zastupitelů ohledně schvalování veřejností neprodiskutovaných, avšak význačných změn v územním plánu Hlavního města, demonstrace se želbohu realizuje dvě hodiny před jednáním zastupitelstva, neboť hodinu ranní devátou si již zamluvila KDU-ČSL pro vyjádření nespokojenosti se zamýšleným přerušením všech jednání tohoto zastupitelstva až do voleb. Jak ovšem víme: Dobrý den je, když máme pouze jediný na přípravu vystoupení, a to žel pouze jen jeho konec, svou Dobrou noc zasvětíme studiu městských blogů, zaujme nás samozřejmě zejména Pavel Bém, jistě též rozhovor s Janou Ryšlinkovou v ČRo6, hovoříme o kauze OpenCard a zvláštním poměru investic Hlavního města do automobilové vs. veřejné dopravy, nesrovnatelném s jinými evropskými městy, jsme potěšeni Milanem Jančíkem, který navrhuje zrušit pruhy vyhrazené tramvajím, aby lidé na cestě do práce mohli ještě méně šlapat na brzdu a v Karmelitské se mohli prohánět třeba ve dvou pruzích vedle sebe, vzrušíme se možností zkrátit provoz metra minimálně o půl hodiny, neboť v noci se přece, jak dobře víme, má spát, a ne trajdat po městě, a ušetřili bychom rádi my, daňoví poplatníci, tímto krokem takový balík peněz, který by byl vhodný pro investici do reklamy Dopravního podniku, do helem pracovníků Metrostavu, kdyby čirou náhodu na ně zase něco padlo, či do přesunů detoxikačních center směrem z města třeba někam na Moravu, neboť toho smradu z feťáků na ulici už máme fakt dost, a tímhle by se to určitě vyřešilo, což nám pan Jančík tvrdí ve svém plátku Pětka MČ Praha 5, jenž rádi na křídovém papíře (na nějž žádné jiné noviny nemají finance) čteme, a dozvíme-li se na primátorově blogu ještě později informaci o alkoholických excesech Romana Skamene, nemůžeme nesouhlasit s jedním z pravicových fanoušků pana Béma, který tvrdí, že pan primátor "bloguje jako kniha." V osm ráno tedy protestujeme proti vší pomalosti v ulicích města, vyjádříme nesouhlas se zbržďujícími přechody pro chodce, na nichž oberelní důchodci stráví třeba hodinu (i víc), lobujeme za konečné řešení stařecké otázky a za přesun všech důchodců mimo Prahu, vyzýváme podnikatele ke stavbě ještě vyšších domů, dalších garáží, zvýšení povolené rychlosti v centru města, odstranění zbytečné zeleně a omezení nebezpečné veřejné dopravy - tzv. "socky" či "mastné tyče", v níž se zdržují ponejvíc osoby páchnoucí, špinavé, staré a nepřizpůsobivé. Vystoupení ukončuješ větou "Víme, co chceme", a později čteme o podivné rezignaci českého umění po r. 89 na současnou politickou situaci a současné politické dění. Ač se Urpop BETON zcela distancoval od divadelního kontextu, spatřili jsme na Mariánském náměstí hledanou pralátku z dosud nepoznaného úhlu pohledu. Doufáme si, že budeme vbrzku ještě více političtí. Urpop HUDY ve vrcholícím jaru a počínajícím žáru léta v galerii Jiří Švestka otevřen přednáškou Pavla Klusáka mj. o hudební struktuře projevů Adolfa Hitlera a vůbec tak nějak o počínající éře gramofonových desek. Jsme opět v široké sestavě, tři rytmičtí muži stojí za námi, kteří zpíváme o kráse přírody, venkova a zejména důležitosti civilizace, jež nabízí obléknout si do přírody bundy s mnoha kapsami a vybavení klidného trávení času v panenské přírodě za přítomnosti Fenistil gelu, léto přichází a my si říkáme, že je nutné Urpop poněkud reflektovat, abychom se mohli vydat dalšími směry a k pralátce se konečně dopracovat. Tehdy takto shrnu dosavadní výsledky a vyzvu Tě, abys psala o divadelních spojnicích, o tom, proč je Urpop součástí divadelního výzkumu, a vůbec, jak to s Tebou bylo.

Zelený čtvrtek velikonoční 2011
Máša Černíková se opět vyjadřuje skrze citaci oblíbeného Fily:

Kamil Fila: Blog z Varů: Rozcvičování Bartošky před ceremoniálem

"Z peněz daňových poplatníků profituje galerka, ohyzdy "Miss" a tlupy komediantů, kteří by jinak stěží sehnali práci, protože nic neumějí. Ať si pořádají tyto nevkusné orgie, ale za svoje!"
Podobné výlevy mi vždycky dávají dobrý pocit, že svobodné médium internet dává příležitost spoustě magorů, kteří by jinak mohli být bez dostatečné ventilace svých názorů okolí nebezpeční. Neudivuje mě, že takové nesmysly píšou lidé, kteří zjevně nikdy na festivalu nebyli, naposledy v kině viděli Kameňák nebo Líbáš jako Bůh, a doma souloží s domácím zvířectvem. Pokud jim jej ovšem neodnesla velká voda, to je samozřejmě smutná věc…"

25. 12. 2011
Matěj Samec dodává:

Ještě než Ti předám slovo, zmiňme se o naši spolupracovnících, kteří velkou měrou přispěli a umělecky se na URPOPU podíleli. Jsou to Jan Cina (HEROIN, Hudy), Tereza Tausingerová (Pud a zkušenost), Petra Tejnorová (SESTRA, HEROIN), Petr Vančura (HEROIN), Mart Martin (Fléda, Hudy), Matěj Anděl (Hudy) či Antonín Šilar (Pud a zkušenost). Poděkujme jim a věřme v jejich další spolupráci.

Velký pátek velikonoční 2012
Máša Černíková shrnuje:

co se týká čistoty stylové, vychází z těchto odkazů:
Německo- krátký věty. Cenu maj jen holý fakta. Wittgenstein.
Jan Akční Novák. Zatím dobrý.
Lamperovy resumy. Respekt. Masłowska v Gregorové překladu.
Durasové temná basa.
Kazan: Tichá dohoda

Jak ve slam poetry , tak i v Urpopu potřebuji napětí, které vzniká v ten moment. Adrenalin. Že se to divákům/ posluchačům líbí/nelíbí , že na mě pak divně koukají, že se za sebe stydím, že se mi někdo přizná, že taky trochu píše, nosí kravatu nebo zkoušel sbalit holku citacema Baudelaira... fyzický zážitek.

Řetízek, DAMU, Řetězová, Austenová Černíková Samec Tausingerová – PUD A ZKUŠENOST, scénografie: Máša Černíková, dramaturgie: Matěj Samec, světla: Antonín Šilar; hráli: Tereza Tausingerová, Máša Černíková, Matěj Samec; premiéra duben 2008.
MOVING STATION Nádraží Plzeň Jižní předměstí, Černíková Samec Tejnorová – SESTRA urpop, hráli: Máša Černíková, Matěj Samec, Petra Tejnorová; premiéra listopad 2008.
Fléda, Brno, URPOP, pěli: Máša Černíková, Matěj Samec, MART; prosinec 2009.
Kino U Pilotů, Praha URPOP HEROIN, v rámci festivalu Fřesh Flesh; vystoupení únor 2010.
Mariánské náměstí, Praha, demonstrace BETON NA PRAHU, demonstrovali: Máša Černíková, Matěj Samec, duben 2010.
Galerie Jiří Švestka, Praha, vystupovali: Matěj Anděl, Jan Cina, Máša Černíková, Matěj Samec, MART, květen 2010.
Datace dopisů Matěj Samec Máše Černíkové a Máši Černíkové Matěji Samci je fikce.